Být rodičem je tvrdá práce ! Není to jen kamínek do mozaiky úspěšnosti !!!

Ruku na srdce, jací jste rodiče? Nebo, jací jednou jako rodiče chcete být ?

Uvědomujete si, že to není nic jednoduchého? Jen póza nebo lehkomyslné rozhodnutí ? JE TO NA CELÝ ŽIVOT !!!

Každý den se setkávám s nemocnými lidmi – dětmi, dospělými. Spousta z JEJICH potíží / nebo spíše všechny / mají psychosomatický podklad.

Pokud jste dospělí rozhodujete sami za sebe. Když vyrostete a něco s Vámi není v pořádku, zajdete si k lékaři. Potom k psychologovi, absolvujete kvantum různých vyšetření a procedur, odběrů krve, rentgenů, vyzkoušíte alternativní léčbu, čínskou medicínu a …vysajete státní pokladnu.

Nakonec pochopíte, že spousta Vašich potíží má kořeny v dětství. Začnete s meditacemi, konstelacemi, léčbou svého vnitřního dítěte, a tak dále a tak dále… pokud na tyto praktiky věříte. Když selžou, pokračujete opět neúnavně v martyriu hledání UNIVERZÁLNÍ PILULKY.

Jenomže, je to všechno v hlavě…

Pokud na tohle nevěříte, nevadí. Nacpete se prášky a doufáte, že se něco stane. Nejspíš zázrak. I když na psychosomatické potíže nevěříte, dohnaly Vás. Jako ostatně doženou každého z nás. Pokud sami se sebou nezačneme pracovat. Kdysi, před 20 lety, jsme se smáli Američanům, že každý má svého ,,cvokaře,, Dnes jsme na tom úplně stejně, ba možná hůře. Léčí se nejen velké množství dospělých, ale i mnohem více dětí.

A PROČ ???

VÝCHOVA, VÝCHOVA, VÝCHOVA. Alfa a omega úplně všeho. Všechny naše potíže pramení z míry, jakou se nás podepsali naši rodiče.

Ano, většina z nás měla / má / krásné dětství. Nicméně, všichni bychom měli co vyprávět hodiny a hodiny na pohovce svého psychiatra. Ten z nás těmi správnými otázkami vytáhne úplně všechno. I to, co jsme si dlouhá léta vůbec neuvědomovali. Budoucnost pak záleží jen na nás.

Záleží na tom, jak s tím, co si uvědomíme, naložíme. Není účelem někoho nenávidět, vztekat se a zuřit. Účelem je, vzít si z toho ponaučení. Faktem zůstává, že naši rodiče pro nás určitě dělali to nejlepší, S VÝBAVOU, kterou měli po ruce. S možnostmi v sobě, v příkladech v okolí, podle kterých se řídili a učili se podle nich..

Takže, když se zamyslíme, můžeme vyprávět :

Vyprávět o kritice, vysokých nárocích, sebestřednosti, umíněnosti, panovačnosti, zlobě a výčitkách našich rodičů. Také o ponižování, urážkách, podceňování nás či zesměšňování. O malém množství lásky, věčné absenci a absenci pozornosti, dobroty, pochopení či péče…

Neschopnosti nás vyslechnout, pochopit, že se jim nenarodil KLON! Brát nás takové jací jsme a vytáhnout z nás to nejlepší, co v sobě máme. Abychom jednou byli dobří v tom co budeme dělat, protože na to máme talent. A tím víc nás to bude uspokojovat !!!

Můžeme také na druhou stranu vyprávět o opičí lásce, přemíře kontroly, realizaci a projektování snů a neúspěchů svých rodičů do nás. Nezdravého ochraňování, zakazování, strachování se. Nedůvěry, žárlivosti, vyčítání…

Krátké pupeční šňůry, kterou některé matky nejsou schopny – ochotny přestřihnout, ani když je Vám 40 let a máte dávno svoji vlastní rodinu.

Neustále vás vydírají, žárlí a organizují Vám život. DO VŠEHO SE PLETOU a nepřestanou, dokud si Váš protějšek nenajde ventil. Ventil v podobě milenky, hospody, milence, běhání maratonu, obsese své osoby nebo přehnaně zdravého životního stylu. Nakonec Vám přece jen můžou říct, že měly ZASE pravdu.

NEZASLOUŽÍ SI VÁS !!!!

To ony jediné Vás milují bez výhrad. Dělají to, co Vám na očích vidí a jediné Vás chápou… Pravdou ovšem je, že mají velký problém ony samy. Je to jejich závislost na Vás, která dusí a nedovolí Vám roztáhnout křídla. Rozhodly se bý povoláním MATKA. Ta nejlepší. Jenže : Celý život se budete motat v kruhu zoufalství a černého svědomí, že své matce / rodičům / nedáváte dost. Dost lásky a pozornosti, že jí nikdy nebudete schopni oplatit její péči, že jste špatní, stále budete chtít být lepší a lepší.

A možná jednou na pohovce u psychiatra pochopíte, že to NENÍ VAŠE POVINNOST 🙂

Takže ruku na srdce, jací jste rodiče? Nebo, jací jednou jako rodiče chcete být?

Děti se nemohou bránit, zvlášť ty úplně malé ne. Nevím, kde některé dnešní matky nacházejí přesvědčení, že se může malé dítě svobodně rozhodovat? Každý normální psycholog či psychiatr – podotýkám NORMÁLNÍ PSYCHOLOG či psychiatr / Ne cvok, který chce být slavný nebo na lidském osudu vydělat co nejvíce peněz / Vám řekne, že

malé dítě prostě není schopno se rozhodovat v zásadních věcech a činit podstatné závěry či příslušná rozhodnutí.

Od toho jste tady Vy. DOSPĚLÍ, ROZUMNÍ / snad / či ZODPOVĚDNÍ…

Pokud chcete PO MALÉM DÍTĚTI, aby se samo rozhodovalo, UBLIŽUJETE MU.

K rozhodnutí potřebuje k tomu získat zkušenosti, vyzrát a vyrůst. Musí pochopit, že existují pravidla, pro dobro nás všech. Musí se naučit překonávat malý diskomfort, bude odolnějším. Jinak z něj vyrábíte sebestředného človíčka, který později při setkání s realitou trpí a hroutí se. Člověka, jehož chování nemá nic společného se zdravým sebevědomím.

Tohle dítě vyrůstá bez hranic, je rozmazlováno, dělá si co chce. Je zvyklé vždy prosadit svou… Nebo být alespoň uplaceno dárkem. Později nechápe, proč se najednou netočí celý Vesmír kolem něj. Proč je odmítnuto. Zlobí se na život, na všechno a všechny. Stane se frustrovaným, nepochopeným a nesamostatným tvorem, který bude celý život někde hledat pomoc.

Dnešní věda na to má termín SOCIOPAT. Popřípadě psychopat. I když tento termín se dnes již prakticky nepoužívá v odborné terminologii, protože se stal velice pejorativním označením.

Toto dítě se stane člověkem bez empatie. Nerozumí okolí a okolí tím pádem nerozumí jemu. Neumí komunikovat na běžné úrovni. Je zvyklý rozkazovat, případně fňukat a vydírat okolí, aby dosáhl svého. Nemylte se. Tohle chování není důkaz toho, že je nadprůměrně inteligentní. Ano, dnes je velká móda se tím ohánět nebo uklidňovat ?? Jisté procento takových lidí – GÉNIŮ – samozřejmě existuje.

Není to však každé druhé dítě, jak by se v dnešní společnosti mohlo zdát. Děti jsou prostě nevychované.

Pokud jste RODIČE, Vaší povinností je PŘIPRAVIT DÍTĚ DO ŽIVOTA co nejlépe. Mluvit s ním, učit ho, rozvíjet, ukazovat mu, porovnávat, milovat a chránit ho. Další důležitou věcí ale také je, NASTAVIT MU MANTINELY, NAUČIT JEJ SLUŠNÉMU CHOVÁNÍ a disciplíně. Vysvětlit mu, že není na světě samo, tudíž musí RESPEKTOVAT DRUHÉ a VYCHÁZET JINÝM LIDEM VSTŘÍC.

Jednoduše – chovat se jako homo sapiens sapiens – člověk rozumný

Pouze takovým přístupem vychováte zdravého a zdravě sebevědomého člověka. Člověk, který zná svoji hodnotu, přeje úspěch i druhým. Dokáže ustoupit lepšímu názoru a pomoci slabšímu. Sebevědomý člověk neukazuje na druhé a nehledá viníky, pokud se mu nedaří. Chová se slušně a má v sobě pokoru. Učí se s nadšením od zkušenějších.

To jsou vlastnosti, které by měl charakterní člověk mít.

CO ŘÍCI ZÁVĚREM? Nikdo nejsme dokonalý, chybami se učíme. Musíme si ovšem chyby umět přiznat, pokud nejsme rozmazlení???? Jestli víte předem, že své díte odložíte už v plenkách do jeslí či chůvě, aby Vám neujel kariérní vlak, uvědomte si, že to děťátko si to prostě nezaslouží. Dělejte raději kariéru. Půjde Vám to určitě lépe.

Pokud si myslíte, že budete jediní, kdo nezažije probdělé noci a stresy, kdy se o své dítě bojíte, mýlíte se… Že nebudete zcela vyčerpaní a unavení s kruhy pod očima, protože ten malý človíček, po určitou dobu – dlouhou dobu- potřebuje Vaši výhradní péči, mýlíte se…

Pokud nemůžete být bez facebooku či Instagramu a hodláte se věnovat hlavně prezentaci sebe… Fotit se, jak Vám mateřství sluší, zatím co Vaše dítě strádá… Pokud Vás po chvíli přestane tohle vyčerpávající období bavit…a nemůžete se dočkat, až bude dítě dostatečně velké, aby také udrželo telefon…a měli jste od něj klid… Nebudete závislí jen Vy, ale i Vaše dítě. A v dnešní době je to již velmi vážné !!!

A…Rodičovství nejspíš nebude pro Vás.

Rodičovství totiž neskončí za rok, za dva… s nástupem dítěte do školky či školy. Pokračuje do puberty, na střední školu, třeba i na vysokou. I v téhle době, když se děti zdají dospělí fyzicky, potřebují rady, pomocnou ruku nebo pohlazení. První lásky i zklamání ponesou určitě lépe, když se budou moci s důvěrou svěřit někomu blízkému. Nebo budou mít hodiny a hodiny co vyprávět svému psychiatrovi?

A potom se JIM NARODÍ děti. Jak je budou vychovávat???

..Takže ruku na srdce, jací jste rodiče?

..Nebo, jací jednou jako rodiče chcete být?

Přeji Vám ty nejkrásnější chvíle s Vašimi dětmi. Dost rozvahy a klidu. Schopnost sebereflexe a dostatek nadhledu i trpělivosti. Vaše péče – tak akorát – se Vám jednou mnohonásobně vrátí. Čím více času a porozumění svým dětem věnujete, tím lepší a zdravější budou jednou lidé. To co jim dáte Vy, žádná sociální síť ani hra v telefonu NEDOKÁŽE. Pamatujte na to 🙂

Těším se na Vaše příspěvky i dotazy, které zasílejte na: kouzlozivota@centrum.cz a můžete mne sledovat na facebooku i instagramu.